Sheeva Yoga

«zpět na library 

TRADIČNÍ ČESKÉ TURNÉ ANEB VAN IN FLAMES TOUR ´05

Je spíše obvyklé že si člověk v časáku přečte tour report nějaké známé kapely, která jela hodně daleko, hodně koncertů, překonala překážky a nástrahy mizerné dodávky, zlých policajtů a líných promoterů. Já se naopak rozhodl moje milé děcka hardcorové, ušaté, že vám budu vyprávět jinou historku. Historku o dvou ne moc známých kapelách, které ani pořádně neumí hrát a které si chtěly vyjet koncertovat do zahraničí. A moc dobře to nedopadlo!

Po našem společném turné s MORE BAD NEWS na podzim 2003 jsme se všichni shodli na tom, že to byl krásný vejlet a že do roka a do dne Lomikare!!! se znovu potkáme, ale ne u božího súdu, ale v ňáké dodávce. Jenže za rok a den, neměl čas ani Lomikar ani my, takže jsme termín posunuli na jaro 2005. Plán byl ve velmi hrubých rysech asi takový: Česko-Německo-Holandsko-Francie-Švýcarsko-Německo-Česko. Jenže tady začaly komplikace. Jako první vypadlo Holandsko, pak některé koncerty ve Francii a některé v Německu. Nakonec z celého slavného tour zbylo toto:

Čili výsledek, 6 koncertů v Čechách a 4 někde v cudzině, přičemž to zahraničí, bylo někdy i s dvoudenními pauzami a hlavně s 800-1200km dlouhýma přejezdama. Těžko říct, proč se to Německo, Francie a spol. tak posraly. Poslali jsme dohromady asi tak 200 majlů, oslovili snad všechny známé co známe, ale všecko prd platné. Ti se kterýma se neznáš osobně ti buď neodpoví, nebo napíšou, že koncerty nedělají. V lepším případě, že mají bohužel plno. No a kamarádi ti jsou tou dobou taky na turné. Vůbec termín květen se nakonec jevil jako jeden z největších problémů. Kytky začínají smrdět, medvědi lezou ven z brlohů, venku se dělá vedro a kdejaký přitroublý punkáč (SY/MBN) chce hrát koncerty. Někdy v půlce dubna jsme definitivně odpískali celou zahraniční část turné, s tím že zahrajeme ty tři koncerty v Čechách, pak si dáme týdenní odpočinek a vyrazíme na poslední tři koncerty. Prostě LOSERS OF THE PUNK BEAT!

29.4. Ostrava

První koncertík, tedy doma v rodné Ostravě. Hrálo se na dole Michal, což je bývalá černouhelná šachta, která v devadesátém přestala plnit plány pětiletky. Už před zavřením se rozhodlo, že zde následně vznikne muzeum, pamatník tzv. posledního dne. V praxi to znamená, že když posledním havířům na odpolední šichtě padla, tak něchali všecki te bebechy ležať ta jak su, zebrali se a šli do řiti. No a jak tam ty bebechi visali už paru roků, tak to tam začalo smrdět jak Štajgrovy fusekle. Tuž to ti muzejnici licali po celym dole a snažili se zjistit co to je? Kaj ma kanec piču? No a ti hromšti pazgřivci havířští jak odchazali z tej šachty, tak tam na ty řetězové vešaki pověšeli ty tašky aji s těma buřtama, syrečkama a všelijakyma pěrunstvama co se žeru, no a ty robily ten smrad. Tuž a kromě tych svačin, to včilek je stejné tak jak před těmi deseti rokami.

Dneska sídlí na Michalu Památkový ústav. Naštěstí i na Památkovém ústavu pracují normální lidi a díky těm jsme dostali možnost dělat ve fantastickém industriálním prostředí Michalu HC-punk akce všemožného charakteru. Díky moc Karolíno!!! Celý koncert začínali JACK JUMPER, taková prapodivná muzika na které se dost odráží vkus a charaktery lidí, co v té kapele hrajou. Starý gotikrocker se zamyšlenými kytarovými riffy, punkáč na bicí, punkáč na basu a rozevlatá mutace Eddieho Veddera za mikrofonem, to všechno s nádechem barové kapely ze zakouřených pařížských lokálů…Takže už je vám to jasné? Druzí hráli EMA CAMELIA, poměrně neznámá kapela z Kopřivnice a znělo to výborně. Takové potemnělé uškrikané emo s klávesami a bez přitroublých grimas. Poté nastoupilo kabaretní sdružení SHIBAJ OGAR. Nevím, Nevím, my to prostředí na Michalu milujem tak moc, že to vždycky tak nějak zkurvíme. No a jako hlavní hvězda večera pak vystoupila brněnská el primissimo nocturno orchestra MORIBUNDUS. Byl jsem docela zvědavý, protože ze staré sestavy se kterou jsme byli před 1,5 rokem na turné zůstal už jenom Kovin a Martin. Jelena jsem ešče jakž takž znal, ale ten vychrtlý huňák co hrál na basu byl dost podivný. O tom zrzavci s ohromným kruhem v nosní přepážce už ani nemluvě. Chlapci spustili známé fláky a já se nestačil divit. Ono to znělo ještě líp než předtím v té staré sestavě. Poděsův projev je takový víc agresivnější a dynamičtější a Michalovy kreace na téma nylonové struny tu muziku taky posouvají někam dál. Dokonce i nevyzpytatelnému ostravskému publiku se MORE BAD NEWS líbíli, což odměnili odnesením Poděsa někam z dosahu šnůry od mikrofónu. Po skončení koncertu a uklizení Michala jsme opileckou loutku Fida naložili k MBN do auta a pověřili ho navigací k nám na byt. Já jsem jel ešče vrátit nějaké bedny a sudy od piva a do toho mi zvoní telefon. „Hej more přijeď pro nás pičo nemáme benzin, pičo“sděloval mi rozhořčeně Fido. Koupili jsme s Martou kanystr a benzin a fičeli vysvobodit chcíplou dodávku. Prvně jsem si myslel, že za volantem sedí nějaký hňup co si plete ukazatel benálu s teplotou motoru, ale ve skutečnosti to bylo jen první přátelské upozornění dodávky, že to s ní nebudeme mít jednoduché. Doma pak ještě pokračoval večírek, jehož podrobnosti si už vůbec nepamatuju…asi proto, že to moc zajímavé nebylo.

30.4. Hradec Králové

Po velmi rozvláčném vstávání, snídání a balení jsme se kolem dvou vykodrcali z baráku, s tím že do šesti jsme v Hradci. Ve velmi optimistické náladě jsme vyrazili vstříc světlým zítřkům. Jenže světlé zítřky skončily hned na první pumpě, kde praskla pneumatika. Po bližším ohledání se zjistilo, že auto není vybaveno ani heverem, takže kolo není jak sundat. Krizovou situaci jsme řešili různě. Někdo Plzní, někdo válením se pod dodávkou. Nakonec se mi podařilo sehnat známého automechanika, který přifičel s takovým tím heverem, co vypadá jak paleťák a s vybavením pro mercedesy a audi se pokoušel sundat kolo naší limuzíny. Nakonec kombinace prvotřídní techniky a kofoly dokazála překonat čtvrtstoletí staré usazeniny rzi a my mohli pokračovat dál. Bylo 15:45 a my jsme vyjížděli z Ostravy. Všecko už vypadalo OK. Stařičký Renault ze sebe plival maximum (100km/h) a my hýřili optimismem. Najednou se ozval skřípavý zvuk kovu, jakoby jsme za sebou táhli kus železa. Ano, a hnědí už vědí, upadl výfuk! Rychlá akce a výfuk je za pomocí kusu drátu ze smetiště připevněn zpátky. Mezitím jsem si udělal lehkou obhlídku vozidla. Na jednom místě se lehce odchlipoval lak. Trochu jsem do toho díbnul prstem a zjistil jsem šokující věc. Karosérie je totálně prohnilá. To auto drželo pohromadě jenom tou barvou!! Lehce šokován, jsem nastoupil a vyrazili jsme dál. Když jsem kdysi četl Inyho toureport z Itálie, dost dobře jsem si neuměl představit onen „zvuk tankové brigády“…teď už to umím. Nicméně ani to nám neubralo elánu a celou cestu do HK jsme několikrát sjeli náš lidově-folkový repertoár skládající se z několika hitů staré slovenské bandana thrash úderky TUBLATANKA a dalších hitů jako „Čo to róbíš“, „Wir fahren nach Madagaskar“ apod.

Na Flošnu jsme dorazili už skoro za tmy. Flošna je stará josefínská pevnost, která je už však značně poničena, takže vevnitř to spíš vypadá jak v neandrtálských jeskyních. První kdo nás uvítal byl již značně unavený Sonic, veršotepec KARL MARX. Pro stav ve kterém se nacházel se nejlépe hodí popis z jedné béčkové detektivky co jsem kdysi četl „Smrděl jako tchoř, ožralý byl jako prase a kecy měl jako americký prezident“. Poté co jeho dvojité brežněvy ustaly, jsme se rozlezli po rozlehlých prostorách Flošny. 1 d´n´b stage 1 pódium pro ska&reaggae a 1 pro punk/HC do toho nějaké bary, čajovny atd. Protože už bylo trochu pozdě nedostalo se na naše divadlo SUBNOIZZ CHAPITOO, neb publikum bylo už značně ožralé a naše intelektuální plky by ho mohly začít nudit. Jméno kapely která hrála před námi se mi nějak vykouřilo z hlavy, ale chytrý Fido mi poradil, že to byli MEXICAN LOVERS, asi z Hradce Králové, bo tam hrál basák z THEMA 11. Pokud si dobře vzpomínám bylo to takové zadumané emo. Doma bych si to nepustil, ale na koncertě jsem si to docela rád poslechl. Po nich jsme hráli my. Vydařená taškařice. Vpředu docela slušný kotel. Došlo i na nějaký stagediving. Nejlepší bylo, že úplně vpředu, asi tak metr ode mě stála nějaká krásná slečna a uhrančivě mě celou dobu pozorovala (nebo se mi to alespoň zdálo), v každém případě jsem ten den hrál jako bůh!:-))). Po nás měli jít na věc Němečtí BEACH. Jenže ouha, když už byli jakž takž připraveni, zahalila celou Flošnu tma. Poté co se znovu rozsvítilo, se začala vyjevovat pravda o tom jakým způsobem je celá tadle akce zajišťována energeticky. Jeden generátor, 1 šňůra natažená a připojená od nějaké babky z vedlejšího paneláku a možná ještě tři týpci s liščími ohony a ebonitovými tyčemi. No a todle všechno zásobovalo výše zmíněný arsenál. V každém případě výsledek byl takový, že Ska a HC tímto výpadkem skončily a jediné co pokračovalo a na co zbyla elektrika, byly bary a d´n´b stage. Chvilku jsem se ještě pokoušeli dohodnout s někým s organizátorů, ale už jenom některého z nich najít byl velký problém. Takže nakonec nezahráli ani BEACH ani MBN. V době kdy už celá Flošna připomínala spíše film „Zombie útočí“ se nám podařilo sehnat organizátora celého dýchánku. Vysolil poměrně slušný cesťák (nato že dvě třetiny našeho pojízdného cirkusu vůbec nehrály. Pak ještě vyblekotal něco ve stylu, že se byl na nás podívat Mojmír Papalescu z THE NIHILISTS a že se mu to móc líbilo. Rázem se tento milovník SkaPower Violence stal hrdinou celého turné. Kdo jeho jméno nevyslovil alespoň dvakrát do hodiny, byl společensky odepsán. Poté co jsem společně s MBN zapili žal na tím, že nemohli zahrát, jsme se odebrali na kutě k Sonicovi. Ten mezitím vystřízlivěl, takže se ve svém studentsko-komunovém doupěti mohl pustit do dalšího alkoholického dobrodružství s některými členy SY a MBN.

1. 5. Praha

I když je to do Prahy kousek, hodlali jsme vyrazit s dostatečným předstihem, neb včerejší patálie s autem nás dostatečně varovaly. Kolem dvanácti už jsme se kodrcali pryč z HK. Opustila nás Marta, která se vracela do Ostravy, ke své práci investigativního hlídacího psa demokracie. Michal mě pustil za volant, abych si i já mohl vyzkoušet jak se řídí obrněný transportér. Opravdu, řízení tédle kraksny byl fyzický velmi namáhavý výkon. Velmi pomalinku s drobnými přestávkami na pivo, nebo procházky přírodou jsem dorazili do Práglu. Těsně před Crossem, kde se mělo hrát, na úplně poslední křižovatce se ozvalo lehké zaskřípění. Hned na to se ozval Michal, že je to v prdeli, že se mu nevrátila spojka. Následuje scéna jak z Profesionálů. Devět smradlavých, špinavých týpků vyskakuje na rušné křižovatce z dodávky a před očima spořádaných občanů hlavního města jí táhne na trávník v parku. Krátké ohledání auta nedokázalo odhalit přesnou příčinu problému. Takže voláme KOMBUCHU ať nás přijedou odtáhnout. To se realizuje během pěti minut. Serem na dodávku a jdem se kouknout do útrob Crossu. Hodně přepíčený klub, kde pokud to neznáš, tak se ztratíš za 5 minut. Všude samé mozaiky, blyštivé světýlka, prosklené podlahy apod. Největší fičák byla asi 15cm skleněná štěrbina mezi pódiem a podlahou, kterou bylo vidět do dalšího zákoutí hospody, se stolečkama a křesílkama, kde normálně seděli lidi zatímco nad hlavama jim řvalo grindcorové tornádo. Jako první dneska otvírali místní a zároveň pořádající KOMBUCHA. Tadle houba do sebe nasála úplně všechno. Noisecore, přetechnizovaný grindcore, metalové riffy, emo imidž, hardcorovou zběsilost a k tomu všemu excelentní schopnost vytírat vlastními těly podlahu…tak jak KOMBUCHA to umí jen pečovatelky na veřejných záchodcích. V Crossu měli mimořádně ostrý a drsný zvuk, takže mi to chvilkama připomínalo mé miláčky BINGO. Po nich hráli MADE BY THE FIRE. Kluci nebyli vyrobeni ohněm, ale spíš MESHUGGAH, DILLINGER ESCAPE PLAN, VIRULENCE a podobnými spolky. Hráli jenom ve třech, a protože hrát takovou smaženici není žádná sranda, tak to bylo převážně bez zpěvu. Já nevím, já mám technickou muziku rád, ale bez metalu a MBTF tam na můj vkus toho metalu měli až moc. Fido s Vikim si spokojeně podupkávali do různých, hlavně né na čtyři doby rytmů, jenže mě to asi po deseti minutách začlo nudit, takže jsem zmizel na fotbálek. Než jsem utrpěl další drtivé vítězství, hrála už dole ZUBROWSKA, kapela s dost podivným názvem a navíc z Francie. Na plakátech vůbec nebyli, takže to bylo takové malé překvapení. Brutální Death-Grind na dva vokály. Jeden murmur, jeden ječák…jak jinak. Docela fajn, chvilkama mi evokovali staré BROKEN HOPE nebo TERRORIZER. Celá akce se nějak natáhla, takže když lezli na pódium MORE BAD NEWS, bylo už dost po půlnoci. Co říct k MBN, prostě klasika. Španělky, samba rytmy, rozladěný saxofon a kover od Boba Dylana. Pak už hrála jen trapná SHEEVA YOGA. Trapná muzika, trapné hudební výkony, trapné proslovy před songama, trapný zvuk, trapné publikum, ale jinak fajn. I když jsem původně mysleli, že budeme spát u Fidovy Míšanky, všecko bylo jinak. Zlotřilý Fido se vypařil jak pára nad hrncem. Nechal nás napospas osudu a my museli čelit drsné Holešovické realitě. Naštěstí nás hodný přítel z alkoholického mládí Alex vzal k sobě na koleje. Část MBN však nechtěla opustit zbídačelou dodávku a proto ulehli kolem ní a chránili ji vlastními těly. Ráno zme se slezli u dodávky a začali řešit logistický problém, co s tou kraksnou? Jak se dostat domů? Naštěstí včera na koncert dorazil kámoš, jehož tatíček je šéf všech opraven Renaultu v Praze, takže nám hned dohodil kontakt na nějakou opravnu, která jak na sviňu byla na druhém konci Prahy. Kolem jedenácti dorazil z Brna Helmut. Přeskládali jsme věci do jeho nádherného Volkswagenu, zapřáhli zmrzačeného Renaulta a MBN vyrazili. My dva s Vikim jsme do Ostravy jeli vlakem. Jednak, abychom ulehčili Helmutovi, je lepší táhnou pět lidí než sedm a jednak už jsme byli prd platní. Telefonicky z vlaku jsme se pak už jen dověděli kde byl zakopaný pes. Podlaha milého Renaulta byla totiž tak prohnilá, že když Michal šlápl na spojku, tak ta se prostě propadla podlahou. V servise to vyřešili DIY způsobem. Navařili tam jakýsi kus trubky nebo co, takže spojka byla opět provizorně funkční a dodávka se mohla po svých vrátit do svého rodného štadtlu.

11.5. Vodňany

Po týdnu, který jsme původně měli trávit na západ od Aše, se naše ugupowanie slezlo v Brně. SHEEVA YOGA byla už ve dvě sešikována před zkušebnou, jenomže MORE BAD NEWS se scházeli jak švábi na pivo. Tam si jeden zapomněl doma mončičáka, druhý neměl kytaru, třetí potřeboval ještě babičce dovézt oběd apod. Měli jsme vyrazit ve dvě, nakonec zme vyjeli v půl čtvrté a to jsme ještě vyzvedávali Michala v jeho rodném Křaku. Oproti první části jsme se trochu pečlivěji soustředili na výběr vozidla. Helmut ze svým oranžovým žihadlem německé provenience, se ukázal být dobrou volbou. Hlavně díky němu jsme dorazili do Vodňan v celkem luxusním čase. Rock Bar Pohoda je taková malá příjemná putyka s fotbálkem, s distrem a malým koncertním sálem, zcela vhodným pro produkce uvřeštěných kapel. Hráli jsme sami takže se nikam nespěchalo. Postupem času se začali trousit lidi, docela dost známých xichtů. Většina LAHAR, půlka GRIDE, půlka H.A.T.E, atd. Začínali jsme my. Je to takové zvláštní, Viki s Fidem si to pochvalovali, jako že super. Mě se však hrálo tak nějak divně…no to je jedno, to jsou interní problémy, které jsme nakonec probrali na dalším plenárním zasedání SY. MORE BAD NEWS předvedli parádní show, nicméně lidma to stejně nijak nehnulo. Ono, lidi ve Vodňanech jsou spíše takoví ti přemýšliví diváci. Zatleskají, zhodnotí a pochválí, ale stejně ta atmosféra je jak na Mozartovi. Jenže někdy je to takhle lepší, než kdyby před tebou moshovala banda ožralů, kterým je stejně jedno co hraješ a kdybys pustil flašinet, tak budou předvádět stejný bordel. Po koncertě ještě obligátní pokec se známými a alou spát ke kytaristovi z HATÍ. Ten vstával další den brzo ráno na šichtu a úměrně tomu byl i příjemný. Měl sice fantastický kéros, ale to se mu nakonec stalo osudným. Kowinovi se natolik zalíbilo jeho přízemní lůžko, že se v něm rozhodl strávit zbytek noci. Chlapík byl zjevně tak moc nasraný, návštěvou takových hulvátů, že sám sebe přesvědčil, že jsme mu ukradli z ledničky paštiky. Tuto informaci pak za pomocí internetu rozšířil po „scéně“… a neudělal dobře chlapec. Zvlášť militantní vegetariáni z řad MBN nebyli schopni přenést přes srdce, že je někdo obvinil z něčeho tak podlého jako je krádež masových!! paštik. Inu tak vznikají skutečné problémy.

12.5. Slavonice

Ráno jsme vyzvedli aparát a Fida, který ze svým nerozlučným kamarádem z Defboardu Petrisem vymetal do časných ranních hodin všechny dostupné vodňanské lokály. Naučil ho mnoho užitečných věcí, jako třeba ostravský bodyshot, kvartovou vodku a jiné skautské dovednosti. Po cestě do Slavonic již naplno propuklo, něco co bych nazval „kulturním dědictvím“ tohoto turné. Něco ve stylu „Pissbombs“ během evropského turné WHAT HAPPENS NEXT? Byl to seznam asi dvaceti slovíček a diskusních postupů, které tak nějak zakořenily v naší mluvě, každý je čekal, každý je používal a každého donutily k hurónskému smíchu. Tak například na jakoukoliv větu která se ti nezdála si odpověděl formulkou: „Tvoje máma je…“ nebo: „V trenkách máš“ Čili v praxi. Kowin: Hej Poděsu, máte ještě doma toho velkého papouška?“ Poděs: „ Tvoje máma je papoušek“, nebo „V trenkách máš papouška“ Toto zaklínadlo je třeba vyslovit s tím naším tvrdým ostravským staccatem aby získalo na síle. Velmi oblíbenými výrazy používanými prakticky pořád byli „seladon“ a „Žižkův vraždící palcát“ (poslední-podle názvu metlošského koncertu v Táboře.) Docházelo samozřejmě i k volným kombinacím, takže se nezřídka stávalo, že jste v trenkách měli Žižkův vraždící palcát, nebo byla vaše mama seladonem, případně jste měli mamu v trenkách. Nemá smysl vyjmenovávat všechny hlášky. Kdo nebyl nepochopí. Během stání na benzínce za Jindřichovým zme dokonce zrobili aji ňáký biznis. Do našeho lelkování s hakysakem, mámou, trenkama a seladonem vtrhl ňáký týpek, že nemůže vyměnit kolo a jestli mu můžeme helfnout. Ještě vycvičeni s Renaulta, jsme se na to vrhli. Než stihl říct „Žižkův vraždící palcát“bylo kolo vyměněné. Odměnou nám byl půllitr ruma. No řekněte sami není to idyla jet takové turné. Do Slavonic jsme dorazili zase docela brzo. Koncert dělal Balda z TZABYLOW. Celá akce byla v místním kulturním domě. Když jsme vešli poprvé dovnitř, vyliskalo nás dvoumetrové pódium a sál o velikosti tělocvičny. Naštěstí nás Balda ujistil, že se bude hrát v hospě, která je hned vedle. Na plakátech bylo napsáno něco ve stylu „poslední zastávka evropského turné“ což nás velmi pobavilo. První hrála nějaká místní grupa jejíž jméno si nejsem schopen vybavit. Byl to takový hodně hrubý DISAFFECT style, s kouzelným frontmenem. Takové číro a krásné licousy se hned tak nevidí. Potom MORE BDA NEWS a my. Koncert nijak nevybočoval z řady ani u brňáků ani u nás, takže se v tom nebudu nijak dál patlat. Po koncertě se rozjela klasická afterpárty. Poděsa furt balila nějaká místní fiflena. To se nelíbilo jejímu samozvanému příteli, který chtěl Poděsovi rozbít držku. Do toho vedle v tělocvičně soutěžili Michal s Vikim, kdo z nich je větší Michael Kiske a Bruce Dickinson v jedné osobě. Jejich fistule nádherně rozeznívaly dřevem obloženou tělocvičnu. Když to uslyšel Fido, okamžitě vtrhl dovnitř, postavil kluky do latě a založil s nima svou 736. kapelu, která bude hrát poctivý Speed Metal. No a v podobném duchu to probíhalo asi dvě hodiny, než konečně Helmut zavelel k odjezdu do Brna. Řidič na turné je vždycky tak trochu autorita. Máte v rukou život všech ostatních, a ono sedět celou dobu za volantem není žádný med (mluvím z vlastní zkušenosti). Dotěrné ožralecké historky a dobré rady od lidí, kteří v životě neseděli za volantem vám na síle taky nepřidají. Proto jsme se rychle podvolili a naskládali se do dodávky. Jediný kdo kladl odpor byl nacamraný Kowin. Ten trval na tom, že musíme počkat ještě půlhodiny, protože někde kousek na rohu otvírají báječnou pekárnu, kde si všichni koupíme úžasnou francouzskou bagetu a všechno bude hned jinak. …Nebylo a Kowin málem zůstal ve Slavonicích.

13.5. Brno

Trochu jsme se zregenerovali u Martina, poslechli zópáru desek, skoukli nějaké veselé filmy (tuším telefonní budku) a v dost pomalém tempu vyrazili k MBN na zkušebnu. Dnešní koncert byla jedna velká opékací párty ve zkušebně MBN. Dorazilo mrtě lidí. Piva se vypily hodně rychle, a Poděsův geniální seitan s hořčicí zmizel dřív než bys řekl….“Žižkův…“ Dýchánek dneska otvírali ALBERTO TOMBA. Místní partička produkující velmi svižný punk. Super, líbilo se mi to, doufám že je ještě někdy uvidím a doufám že lyžujou. Po nich SHEEVA YOGA. Já mám ty koncerty ve zkušebnách rád. Čím menší prostor tím líp. Můj nejoblíbenější koncert byl ještě ze SOCIAL DEFORMITY, když jsme hráli v obýváku. Tady byl ten prostor o něco větší, ale i tak jsem furt shazoval mikrofón a kopal Vikimu do činelů. Však ten se kvůli tomu furt xychtil jak kakabus…Jazzman jeden pitomý! Bandička se taky bavila, takže výsledek-hodně vydařený koncert. Na závěr v opravdu „domácím“ prostředí MORE BAD NEWS. Peklo v garáži! V půlce koncertu začal s Poděsem zpívat i ex-pěvec MBN Váňa, no a po dalším songu mu Poděs předal mikrofón úplně a zařadil se do řad moshujících. Váňa sice občas zpíval úplně jiné texty, ale to bylo úplně jedno, bo „jůnity“ je pičo „jůnity“. Dvakrát jsme byli z MBN na tour, dvakrát jsme končili v Brně a dvakrát bylo to Brno jedno z nejlepších. Čím to kurwa je? Poté co se zkušebna vylidnila jsem ještě s Martinem do brzkých ranních hodin probírali závažné problémy tohoto světa a hardcorové scény. Nějaká černá pepermintová vodka nám u toho byla vítaným pomocníkem. Ráno nás pak vyzvedla Marta (nasraná na Brňáky, že jí nejsou schopni vysvětlit jak se jede k Martinovi a na nás, že se ještě ve dvanáct poflakujem). Pěkně rychle nás naložila do auta a alou domů do reality. Nakonec bych chtěl poděkovat všem, kteří todle „jakž-takž turné“ umožnili, nakonec to byl moc hezký výlet.

SKULDA

«zpět na library