Sheeva Yoga

«zpět na library

Úvaha nad českou HC scénou

Pokud někdo přesně ví, co znamená termín "česká hardcoreová scéna" a zná dokonale všechny její klady i zápory, tak mu opravdu ze srdce gratuluji a může s klidem odložit tento článek na dobu neurčitou. Já osobně toto slovní spojení občas slýchávám a přiznávám se bez mučení, že někdy úplně přesně nevím, co onou "scénou" dotyčný mluvčí myslí. Pokusím se tudíž v této kratičké úvaze nahlédnout pod tuto vroucí pokličku a zamyslím se nad některými plusy respektive mínusy této naší tzv."scény".

Začnu tím, že si lehce posvítím na doslovný význam tohoto slovního spojení. Slůvko "česká" je asi zbytečné nějak blíže vysvětlovat. Myslím si, že všichni, kdo se tímto malým státečkem uprostřed Evropy kulají sem a tam stejně jako já, už nejméně aspoň jednou toto slovo slyšeli a zřejmě i pochopili, co znamená. Zkrátka je to "něco", co lze bezpečně situovat zeměpisně, historicky i lingvisticky do českomoravské kotliny a basta! Se slovem "hardcore" to ale bude asi o něco těžší. Doslovný překlad z angličtiny hovoří o něčem jako "tvrdé jádro", "pevný ohryzek", "odpuzující morek" nebo "bezcitné nitro" a takovýchto volných spojení bych jistě vymyslel ještě více. Zkrátka jde o něco, co jde hodně do hloubky, co se zažírá až do morku kosti a je velmi vytrvalé, zatvrzelé a pro někoho zřejmě i nepříjemné, drsné, bezcitné až kruté. Ale prapůvodní význam je třeba hledat někde jinde. A to v Anglii v 18. století. V podstatě jsem se se svým rychlopřekladem docela trefil. Šlo totiž o velmi radikální složku v té době poměrně rozpolceného anglického parlamentu, která neustále stála na okraji obou proti sobě brojících křídel "Thoryů" a "Wigů", a snažila se tepat jak do těch (z hlediska dnešní terminologie) "nalevo" i "napravo". Nicméně jejich přístup k věci mi hodně připomínal postup jak dnešních politických sebranek (ale to je jiný příběh), tak i mnoha anarcho-hardcoreových sdružení. Samá kritika, ale bohužel bez žádného zásadního nápadu na řešení. To, že si dnes toto slovo přivlastnil kde kdo, od amerických hip-hopových gangsterů a amsterodamských gabba fast-technařů přes distributory tvrdého porna až po pubertální mládež, která tímto slůvkem označuje něco výjimečného, je mi docela ukradené... Já vidím hardcore jako okrajový druh muziky a alternativní způsob života se vším, co k tomu patří. A co je to "scéna"? O toto slovo je náš jazyk bohatší díky latině, ale pochází ze starověkého řeckého divadla. "Scené" byla obdélníková, obyčejně víceposchoďová budova, odkud herci vycházeli na "proscénion", což je vlastně dnešní jeviště. Scéna je také i část hry, nějaký výjev nebo výstup jedince či kolektivu před diváky, tudíž by se dalo říct, že jeden z významů je i dnes velmi oblíbená "performance". Takže celkově vzato "česká hardcoreová scéna" je v co možná nejjednodušším překladu jakýmsi "představením okrajových spolků z českomoravských luhů a hájů". Takový trochu drsňácký divadýlko, co? Haha!

U nás (a nejen u nás) je scéna rozdělena na jakési podscény, chcete-li subscény, které se vždy točí okolo určitého klubu, časáku, kapely, města působnosti či všeho toho dokupy. A jsem opravdu ze srdce rád, že někde to funguje takřka dokonale jako např. subscéna okolo klubu "Vrah" v Rožnově nebo Napajedelská subscéna okolo zinu "Impregnate". Široký zájem a záběr čtenářů potažmo posluchačů má Filipův zin "Hluboká Orba" a co se týče moderních informačních médií, tak jistě udělali díru do světa kluci spravující dle mého názoru nejlepší český HC server "www.czechcore.cz". Ale nechci zde dělat reklamní kampaň těm, kterým to stejně i bez mé pomoci funguje (i když si to samozřejmě zaslouží) a jistě jich je u nás ještě mnoho, kterým to dobře šlape, ale chtěl bych se spíš zaměřit na subscény hůře či vůbec nefunkční. Někde to prostě bohužel nejde tak, jak by asi mělo a jak bychom si přáli. A podívám se na oblast, kterou bych docela mohl znát, na oblast, kde s naší HC kapelou působíme. Tou oblastí je Ostrava a její okolí. Otázka tudíž zní: "Je nefunkčnost HC subkultury v této oblasti neschopností organizátorů respektive nás - místních několika málo HC kapel, kteří se zde snažíme občas udělat nějakou akcičku (nicméně bez větší odezvy u místních obyvatel) anebo celkovým kulturně-společenským rozvrstvením zdejších lidí, kteří jsou zjevně rozmazlení množstvím klubů na Stodolní ulici, které nabízí neustále velmi podobný zábavný taneční program?" Zřejmě obojí hraje roli. Otevřeně se k HC scéně u nás na Ostravsku hlásí bohužel jen pár kapel, i když hudebně jde i o jisté odnože hácéčka jako grind, crust či punk. Určitě bych tyto grupy, které se snaží občas rozvířit místní diskotékově zatuchlou klubovou atmosféru nějakým koncertíkem, spočítal na prstech obou rukou. Jmenovitě jsou to např. "Cerebral Turbulency", "Malignant Tumour", "Hibakusha", "Sheeva Yoga", "Carnal Diafragma", apod. Někdo by mohl namítnout, že malé množství zdejších HC souborů je vyváženo počtem místních klubů, kterých je k dnešnímu datu asi 40, nicméně ochota jejich majitelů pořádat jiné akce než techno a karaoke party je donebevolající. A navíc si myslím, že malý počet akcí coreového ražení je způsoben i faktem, že pro kapelu je vždycky lepší vyjet za hranice rodného města než neustále dokola drtit každý týden ty stejné ubohé tváře v domácím prostředí. Nicméně i přes malý zájem klubů a místních lidí o hardcorové performance nesmíme zatratit tuto subscénu navždy. Myslím si, že na každé další akci, kterou uspořádáme nebo odehrajeme, se dalších pár jedinců dozví, že existuje i jiná kultura, nevyznávající jen vydávání miliónů kusů desek v krásném barevném obalu z křídového papíru a trhání rekordů v jejich prodeji, umístění se v předních světových hudebních žebříčcích, natáčení předražených zbytečných videoklipů pro komerční TV stanice, atd.

Ale hardcore, to samozřejmě není jenom hudba. To nejsou jenom kapely. Jsou to všichni dobrovolně se zapojivší jednotlivci, spolky a sdružení stojící na onom pomyslném okraji společnosti, pokud možno nezávisle a alternativně se snažící o jakýsi, nazval bych to "jiný druh života". A nechci tvrdit, že bychom to všichni měli dělat naprosto stejným způsobem. Ba právě naopak. Člověk, který se považuje za nikým nejmenovaného člena hardcoreové scény, by měl hledat svou vlastní identitu, svou vlastní cestu životem, která je alternativní na všechny doposud dané, někým řečené, zazpívané nebo napsané. Kdo řekl, že zrovna tak, jak to dělá tamten hardcoreový maník nebo tamta hardcoreová mařka, je správné? A kdo říká, že to, co zde tvrdím já, je písmo svaté? Nikdo! Ale rozhodně si myslím, že od dob šarvátek v anglickém parlamentu 18. století se mnoho změnilo a pevně věřím, že došlo k určitému vývoji hardcoru. Doufám, že dnes už není jen o tom, být proti všemu a všem. Je třeba se pohybovat kupředu, nestát na jednom místě a poslouchat neustále dokola časem už zkostnatělé a ve většině případech klišovité fráze. Je třeba vzít si ze všeho, co se k mým uším dostalo, to, co je správné (já vím, slůvko "správné" je velmi subjektivní, ale o to právě jde, o individuální přístup k věci) a na tomto základu se snažit zbudovat jinou, další alternativu.

Ale nyní už dosti apelů, myslím si, že nakonec se všichni shodneme, že pořádáním koncertů, vzájemnou podporou mezi kapelama, vytvářením nezávislých labelů a distribucí, a to vše pokud možno D.I.Y., podpoříme přinejmenším ten základ, na kterém naše scéna stojí. A to, jestli někdo vidí hardcore jako rychlou brutální sypačku s kritickými politickými texty nebo někdo jiný jako uplakané midtempové emo se symbolickou lyrikou nebo někdo další jako veselé punkové juchajdá s texty o čůču nebo cokoliv jiného, o to vůbec nejde a je mi to v podstatě jedno. Každý máme svou vlastní hlavu a víme nejlépe, co chceme okolnímu světu vyjádřit za názor, ať už hudební či myšlenkový. A pokud se navzájem budeme neustále informovat o tom, kdo, co, proč a jak dělá a budeme se v tom všichni, kdo si říkají hardcore, nadále vzájemně podporovat, nemáme doufám, co ztratit. Takže let's go na nějaký pořádný hardcoreový gig a pořádně to rozpařme, co se do nás vleze.

FIDO

«zpět na library