Sheeva Yoga

«zpět na library 

Czechtek….Další v řadě


Letošní zásah policie na Czechteku v Mlýnci na Tachovsku se stal velmi brzo mediálním tématem číslo 1. Ono v okurkové sezóně se není co divit. Velmi brzy si začal teknařskou polívčičku přihřívat kdekdo. Málokdo si ale vzpomněl, že zákrok u Mlýnce nebyl zdaleka prvním přehmatem porevoluční policie. Škoda, že na demonstracích proti policejnímu násilí se v podstatě nikdo nenamáhal trochu prohrabat v minulosti a vyhrabat na světlo případy z minulosti. Maximálně bylo vzpomenuto na loňský CZTEK v Boňanově, kde policie nezakročila dostatečně razantně. Přitom je alarmující, že policejní zásahy z let minulých vykazují zarážející paralely, které se stále opakují tu s menší, tu s větší intenzitou. Vše probíhá podle podobného scénáře. Klima v současné postkomunistické společnosti, která má zafixovaný strach z odlišnosti a tendenci to hned napráskat, tomu jen vyhovuje: Zeptejte se co je žádoucí pro klid občana? Zmlátit podezřele vypadající individuum s dredama a nebo odhalit uhlazeného defraudanta v dobře padnoucím obleku. Ve společnosti jejichž 40% požaduje vládu pevné ruky je odpověď na výše položenou řečnickou otázku jasná.


NĚKOLIK MALÝCH PARALEL:

Legalita zásahu: Letos u Mlýnce, se policie oháněla právy vlastníků okolních pozemků a zaštiťovala se obranou práv údajně napůl ohluchlých občanů. Skutečnost, že vlastníci pozemků byli probuzeni ve čtyři hodiny ráno (kdyby mě někdo budil ve čtyři ráno, tak mu kývnu na všechno) nikdo nějak dále nezkoumal. Jedinou zaznamenanou stížností občanů byla petice obyvatel, aby policajti konečně přestali se svými manévry. Před pěti lety, na podzim 2000 byl definitivně vyklizen squat Ladronka. Nejednalo se o první pokus o jeho vyklizení. Jako hlavní důvod byl často uváděn strach břevnovských občanů ze squaterů. Přitom v roce 1997 zabránila v likvidaci squatu právě petice Břevnovanů proti postupu města. Policie často odůvodňovala své zásahy, tím že jedná na popud vlastníka. Ve skutečnosti měl vlastník se squatery sepsanou (i když špatně) smlouvu o užívání objektu. Nepřipomíná Vám to něco?

Démonizace: Oblíbenou metodou politiků a jejich prodlouženého výkonného orgánu :-) …policie je démonizace těch, vůči kterým je postupováno represivně. Na konci července 2005 nás tiskové oddělení celého státního aparátu masírovalo, že u Mlýnce se sejdou hordy zfetovaných, agresivních a hlučných trosek, které po sobě nechají jenom bordel a injekční stříkačky. Korunu všemu nasadil premiér Paroubek, který ze své choré mysli vyplodil myšlenku o mezinárodně propojeném anarchisticko-teroristickém hnutí, které si svými metodami nezadá s Al-Kajdou. “Nebudeme podporovat individua, které při akcích jako Global street party ničí soukromý majetek a terorizují slušné občany” pronesl radní pro Prahu-Břevnov Filip Dvořák (ODS), když byl novináři dotazován, jak to bude s nahradním prosotorem pro squatery s Ladronky, kterým město původně přislíbilo sehnání náhradní budovy. Mimochodem všimli jste si té politcké strany v závorce? Je to ta samá strana, která se postavila ze hopsající teknaře? Squateři z Ladronky byli celou svou existenci obviňováni stejně jako dneska teknaři. Naštestí dětské dny, výstavy, divadelní představení, koncerty nejen pro punkáče dokázaly, alespoň tu část veřejnosti, která má otevřené oči přesvědčit, že ne všechno čím je krmí magistrát a televize je pravda.

Policejní brutalita: Násilné činy kterých se dopouštějí příslušníci zasahujících jednotek se sobě podobají jako vejce vejci. Tonfoléčba, vodoléčba a slzoléčba jsou hojně rozšířené metody, které určitě poznal každý, kdo se kdy setkal s policejní zvůlí. Oblíbenou zábavou je najíždění do lidí. Zejména policejní dodávka je k těmto radovánkám vhodné vozidlo.(CZTEK 05, GLOBAL STREET PARTY 98). Občas policisté v bitevní vřavě zmydlí i náhodného občana:

„V květnu 98 policisté zbili údajně desítky lidí po demonstraci v centru hlavního města Prahy, které se zúčastnilo kolem 3000 mladých lidí z řad ekologických a levicových skupin. Obě'tmi byli demonstranti i kolemjdoucí občané. Policejní akce, reagující na několik násilných incidentů, započala až v okamžiku, kdy se demonstranti začali rozcházet. Někteří z demonstrantů, včetně těch, kteří se údajně na žádném násilí nepodíleli, byli policejními auty zatlačeni do Vodičkovy ulice, kde je asi 100 policistů údajně kopalo a bilo obušky.“

Toto je úryvek ze zprávy AMNESTY INTERNATIONAL 1999. Podivuhodné je, jak často se stanou terčem policejní zábavy novináři. (PROPAST 96, MMF 00, NATO 02, CZTEK 05) Nemá smysl vypisovat všechny možné druhy policejní brutality, přesto mi to však nedá a na závěr se zmíním o jedné specialitě, která pochází již z dob Fridricha Velikého. V pruské armádě byla s velkým úspěchem používana a dosáhla tak velké obliby, že ji přejalo i protiextrémistické oddělení Policie ČR. Ano řeč je o slavné uličce a jejím použití během zásahu v klubu Propast v roce 1996. Myslím si že nebude na škodu si tento policajtský majstrštyk trochu připomenout:

„4. května 1996 ve večerních hodinách, brutálním způsobem napadli příslušníci proti extrémistického oddělení, pořádkové policie a zásahové jednotky Policie ČR klub Propast, kde se tou dobou konal benefiční koncert na podporu vězněného antifašistického aktivisty P. K. a na podporu členů anglické organizace Green anarchist. Příslušníci policie vtrhli do klubu maskováni a bez identifikačních čísel. Na účastníky koncertu mířili samopaly a bezdůvodně proti nim zasáhli pomocí tonf a chvatů, policajti vytvořili tzv. uličku a do lidí přinucených ležet na zemi kopali s neskrývanou agresivitou. Mnoho mladých lidí utrpělo při tomto teroristickým aktu policie trauma a vážná zranění. Za připomenutí stačí poranění krční páteře Markétě W., jež si vyžádalo čtyřměsíční pracovní neschopnost a zlomené žebro Kanaďana B. B. Ze zásahu samozřejmě neexistuje ani jeden videozáznam, ač policejních kamer bylo v Propasti hned několik.“

Tajemný hrad v Karpatech, ten totiž přípomíná státní moloch, poté co policie předvede nějaký takový průser. Buď policajti mlčí, nebo jsou se zásahem plně spokojeni, obhajují ho. Pokud jsou náhodou zahnáni do úzkých, slíbí rychlé prošetření případu a tvrdé potrestání viníků. Tanečky státních představitelů a hodnostářů po CZTEKu jsou ještě čerstvé a každému dobře známé. Jaké byly reakce na Propast?

„Po útoku policie proti návštěvníkům klubu Propast prohlásil policejní prezident Oldřich Tomášek, že zákrok považuje za „rychlý, přesný, důrazný a profesionálně velmi dobře provedený". Poté co několik lidí, utrpivších brutalitou policajtů, podalo trestní oznámení na zasahující příslušníky, začala se celou událostí na oko zabývat Inspekce ministerstva vnitra. Ta došla, jak jinak, k závěru, že sice bylo použito policejní násilí bezdůvodně, ale jediný kdo musel za svůj čin před justici, byl kriminalista František Brázdil, jehož nařízení o použití kukel při zásahu znemožnilo pozdější identifikaci policistů. Obvodní soud pro Prahu 3 a poté i pražský městský soud samozřejmě rozhodl o Brázdilově nevině. Brázdil z celé věci vyšel pouze s kázeňským přestupkem, za nějž mu hrozí nanejvýš odebrání osobního ohodnocení. Policejní prezident o útoku na Propast stále mluví jako o profesionální práci policie a nedávno sesazený ministr vnitra Jan Ruml se, jak je u něho zvykem nevyjádřil."

No není to výstižné? A neplatí to i dneska?


Na závěr tohoto neveselého výčtu bych rád zmínil dvě věci, které se čím dál víc zlepšují a tvoří tak hráz proti policejnímu bezpráví:

Není snahou tohoto článku nějak démonizovat a očerňovat policajty, od toho jsou tu jiní-povolanější. Spíše si myslím, že je třeba dávat věci do kontextu, nezapomínat, že Cztek nebyl nějaký výstřelek. Byla to jen DALŠÍ velmi názorná ukázka represivní práce našich „ochránců"!

SKULDA

«zpět na library