Sheeva Yoga

«zpět na library 

Ambivalent Attitude

Ambivalentní Postoj? Dnes je velmi populární psát různé hlubokomyslné úvahy o HC scéně, a proto i já naskočím do rozjetého vlaku a přispěju se svou troškou do mlýna. Na začátek dvě základní premisy: HC je za A) hudební flašinet a za B) ideový kolovrátek. Ad A): Vysvětlete mi někdo, prosím, rozdíl mezi old-school HC, crustem, fastcorem, disbeatem a grindcorem. Není to snad jen ve zvuku a několika omletých hudebních postupech, které to obrovské kvantum kapel více či méně úspěšně už čtvrt století kombinuje? Který jiný hudební styl je tak statický a tak dlouho přešlapuje na jednom místě? Možná nemám pravdu. Hodnotit muziku je vždycky strašně subjektivní a hrát si na hudebního kritika znamená chodit po příliš tenkém ledě. Dobře, ale co ta nehudební stránka „scény“? Ad B): Stále platí zaklínadlo, že HC není jenom muzika. Je to opozice, alternativa proti systému, kapitalismu, nadnárodním korporacím, hudebnímu showbyznysu, ... (dosaď si, co chceš). Prostě a jasně - PUNK IS VERZET! Dejme tomu, že to všechno je pravda. Jenže stejná pravda se vyřvávala už v roce 1981. Proč se čtvrt století mele ve scéně furt o tom samém? Proč, když si přečtu texty kapel z 80.let a porovnám je s texty dnešních kapel, tak jediný rozdíl je v použitých spojkách (čest výjimkám!)? V každém fanzinu, co jsem za posledních 8 let držel v ruce, byl aspoň malinkatý apel na toleranci, upřímnost a vzájemnou spolupráci. Proč mi tedy tyto vlastnosti při setkání s lidmi okolo punku někdy tak citelně chybí? Čeho se snaží dosáhnout všichni ti „staromilci“, jenž brečí, že dneska scéna stojí za hovno, zatímco před deseti lety to bylo to pravé ořechové? Přitom před deseti lety tady byli jiní staromilci, kteří pro změnu hořekovali nad tím, jak jsou lidi pasivní a vzpomínali na zlatá osmdesátá léta, kdy bylo všechno super. K čemu je dobrá tahle regresivní spirála? Není trochu hloupé nadávat na přítomnost a oslavovat minulost? Má tohle HC/Punk hnutí nějaký smysl a vývoj? Nevím... Vím ale určitě, že až zas budu v nějakém ušmudlaném squatu poslouchat řev kytar, notoricky známý tukatra, tukatra rytmus bicích a zpěváka, který dva metry nad zemí ječí „Fuck Capitalism“ a „Unity“, ucítím v srdci to zvláštní mrazení a budu dokonale šťastný. Není to trochu divné, zvláštní, ... ambivalentní???


Ambivalent Attitude? These days, it´s very popular to write different kinds of profound reflections about HC scene and that´s why I join this groundswell and achieve my result. At the beginning, there are two premises: HC is for A) music barrel organ and for B) ideological spinning wheel. Ad A): Please, explain a difference between old-school HC, crust, fastcore, disbeat, and grindcore to me. I think the only one lies in each band´s sound and a few dished up music repetition processes, which this gigantic quantum of bands already combines with major or minor success for almost 25 years. Which other music style is so static and stucked in a mark time? Maybe I´m wrong. Music reviews are always very subjective and trying to be a music reviewer is like walking on a sish. Right, but what about that non-musical side of the „scene“? Ad B): The watchword which says that HC is not only about music, still holds. HC is the alternative against the system, capitalism, global corporations, music show-bussiness, … (insert what you want). Simply PUNK IS VERZET! Suppose that all of it is true. But the same one was already roared out in 1981. Why the scene wag its tongue about the same things for almost a quarter of century? When I read lyrics of bands from 80´s and I collate them with today´s bands´ ones, I see the only one difference in conjunctions used there (my compliments to the exceptions that prove the rule!). In each fan-zine I have read over the past 8 years there was at least one little appeal about toleration, honesty and interrelationship. So, why I sometimes lack these qualities in the punk scene? What these "dead-handed" punkers want to attain? They cry that scene goes for little shit now whilst it was the correct one ten years ago. But ten years ago, there were other dead-headed punkers, who lamented about people´s passivity and retrospected the golden 80´s, when everything was great. Is this retrospective spiral good for anything? I think it´s stupid to remonstrate about the present and celebrate the past. Is there any sense and progress in this HC/Punk movement? I don´t know… What I know is that every time when I´ll find myself in some dirty squat listening to noisy guitars, common rhytm of hardcore drums and a vocal of jumping singer who screams „Fuck Capitalism“ and „Unity“, I will feel this strange frisson and straight-up happiness again. Isn´t it quite strange, curious, … ambivalent?

SKULDA

«zpět na library